Nařízení Evropského parlamentu a Rady (JSME) ne 593/2008
z 17 Červen 2008 r.
o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
S ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, zejména. 61 svítí. c) i umění. 67 odstavec. 5 pomlčka drugie,
této smlouvy,
S ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru [1],
V souladu s postupem stanoveným v článku. 251 Smlouva [2],
a maje na paměti, Následující:
(1) Společenství si stanovilo za cíl udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva. Pro postupné vytváření tohoto prostoru má Společenství přijmout opatření týkající se soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem v míře nezbytné pro řádné fungování vnitřního trhu.
(2) V souladu s článkem. 65 svítí. b) Smlouvy mají tato opatření zahrnovat opatření na podporu slučitelnosti kolizních norem platných v členských státech týkající se rozhodného práva a jurisdikce.
(3) Evropská rada na zasedání v Tampere ve dnech 15. - 16 Říjen 1999 r. schválila zásadu vzájemného uznávání rozsudků a jiných rozhodnutí soudních orgánů, jako základní kámen justiční spolupráce v občanských věcech a vyzvala Radu a Komisi, aby přijaly program opatření k uplatňování tohoto principu.
(4) Na 30 Listopad 2000 r. Rada přijala společný program Komise a Rady o opatřeních k provádění zásady vzájemného uznávání soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech [3]. Tento program určuje opatření týkající se harmonizace kolizních norem usnadňující vzájemné uznávání soudních rozhodnutí.
(5) Haagský program [4] přijatý Evropskou radou dne 5 Listopad 2004 r. vyzván, aby se aktivně pokračovat v práci na kolizních norem pro smluvní závazkové vztahy (“Řím I”).
(6) Aby se zvýšila předvídatelnost výsledku sporů, jistotu o rozhodném právu a volného pohybu soudních rozhodnutí řádné fungování vnitřního trhu vyžaduje, k síle v členských státech kolizních norem určovaly stejný právní řád bez ohledu, Soud, u něhož je podána žaloba stát.
(7) Věcná působnost a ustanovení tohoto nařízení by měla být v souladu s nařízením Rady (JSME) ne 44/2001 z 22 Prosinec 2000 r. o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních [5] (“V Bruksela”) a nařízení (JSME) ne 864/2007 Evropský parlament a Rada 11 Červenec 2007 r. o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové (“Řím II”) [6].
(8) Rodinné vztahy by měly zahrnovat původ v přímé linii, manželství, afinitní a pokrevenství na zajištění souladu. Odkaz v čl.. 1 odstavec. 2 na vztahy s účinky podobné s manželstvím a jinými rodinnými vztahy je třeba vykládat v souladu s právem členského státu,, urovnat věc.
(9) Závazky z účtů, kontroly, směnky a jiné cenné papíry musí zahrnovat také konosamenty, ve kterém povinnosti konosamentu díky prodejnosti.
(10) Závazky vyplývající z jednání před uzavřením smlouvy ve smyslu článku. 12 Regulace (JSME) ne 864/2007. Z tohoto důvodu by měly být tyto povinnosti vyňaty z oblasti působnosti tohoto nařízení.
(11) Svoboda volby podle zákona by mělo být jedním ze základů systému kolizních norem pro smluvní závazkové vztahy.
(12) Jedním z faktorů, vzít v úvahu při určování, nebo kolizní výsledek jednoznačným způsobem, by měla být dohoda mezi stranami, které udělí soud nebo soudy členského státu mají výlučnou pravomoc k řešení sporů vzniklých na základě smlouvy.
(13) Toto nařízení nebrání začlenění účastníky smlouvy - formou věcného označení - ustanovení zákona jiné než národní nebo mezinárodní úmluvy.
(14) Společenství by mělo přijmout za vhodný právní nástroj upravující věcnou působnost smluvních závazků, včetně obecných podmínek, Přístroj může takový regulační kolizyjnoprawny volbu strany.
(15) Je-li volba práva a všechny ostatní prvky situace jsou umístěny v jiné zemi, než, , jehož právo bylo zvoleno, tato volba práva by nemělo být dotčeno použití těch ustanovení této jiné země, , které nelze odchýlit. Tato zásada by měla platit bez ohledu na, nebo volba práva byla doplněna o smlouvě o zahraničního soudu. Vzhledem k, že nemá v úmyslu provést podstatné změny ve vztahu k článku. 3 odstavec. 3 Konvence 1980 r. právo rozhodné pro smluvní závazkové vztahy [7] (“Římská úmluva”), znění tohoto nařízení se upraví co nejblíže ke znění článku. 14 Regulace (JSME) ne 864/2007.
(16) V zájmu dosažení hlavního cíle tohoto nařízení,, je zajistit právní jistotu v evropském prostoru spravedlnosti, kolizní normy by měla být předvídatelná, pokud je to možné. Soudy by však zachovat určitý stupeň diskreční pravomoci, pokud jde o určení práva, , která je úzce spojena s případem.
(17) S ohledem na práva v případě neexistence volby rozhodného, koncepce “poskytování služeb” já “Prodej zboží” být vykládány stejným způsobem, , který v případě použití článku. 5 Regulace (JSME) ne 44/2001 pro, , v němž toto nařízení zahrnuje prodej zboží a služeb. Ačkoli jsou franšízová a distribuční smlouvy jsou smlouvy na služby, předmětem zvláštních předpisů.
(18) S ohledem na právo v případě absence multilaterálního systému výběru by měl být systém, , ve kterém se transakce uskutečnila, jako regulovaných trhů a mnohostranných obchodních platformách, uvedené v článku. 4 Směrnice 2004/39/ES Evropského parlamentu a Rady 21 Duben 2004 r. o trzích finančních nástrojů [8], bez ohledu na, zda se vyskytují v centrální.
(19) Pokud není volba práva, Toto právo by měla být stanovena v souladu se zásadou konkrétního typu smlouvy. Pokud dohoda nemůže zařadit do žádné z uvedených typů, nebo součásti smlouvy patří k více než jednomu z uvedených typů smluv, právo by mělo být právo státu,, která strana musí splňovat charakteristické plnění smlouvy má své obvyklé bydliště. V případě, který se skládá ze souboru práv a povinností, připadající na více než jeden zvláštní typy smluv, charakteristické plnění smlouvy musí být stanovena, vzhledem k jeho podstata.
(20) Pokud je smlouva zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je uvedeno v článku. 4 odstavec. 1 nebo 2, Nápravné pravidlo v těchto předpisů by měla zajistit uplatnění práva této země. Aby bylo možné určit stav by měla mimo jiné vzít v úvahu, zda smlouva nemá silné vazby na jiné smlouvě nebo jiné dohodě,.
(21) V případě neexistence volby, Zákon není možné určit na základě rozdělení nebo smlouvy pro jeden z uvedených typů smluv, nebo na základě místa obvyklého bydliště strany povinny splnit charakteristické plnění smlouvy, právo státu,, , s níž nejúžeji souvisí. Aby bylo možné určit stav by měla mimo jiné vzít v úvahu, zda smlouva nemá silné vazby na jiné smlouvě nebo jiné dohodě,.
(22) S ohledem na výklad smlouvy o přepravě zboží se neočekává představit žádnou podstatnou změnu ve vztahu k článku. 4 odstavec. 4 Třetí věta Římské úmluvy. Důsledně, smlouva o přepravě zboží se považuje za dohodu o cestovních strany charterových a jiné smlouvy,, které se používají zejména pro přepravu zboží. Pro účely tohoto nařízení, “odesílatel” by se měla vztahovat na každou osobu, který obsahuje smlouvu o přepravě s dopravcem, Koncepce “dopravce” by měl odkazovat na smluvních stran, , který se zavazuje k přepravě zboží, bez ohledu na, Pokud to dělá dopravu.
(23) V souvislosti se smlouvami uzavřenými s účastníky považovány za slabší stranu, musí být chráněny kolizních, které jsou příznivější než obecná pravidla.
(24) Zejména ve vztahu k prosazování spotřebitelských smluv pravidla by měla umožnit snížení nákladů na vypořádání případů, , kde hodnota sporu je obvykle malý, a vývoj na trh na dálku. Zajistit soulad s nařízením (JSME) ne 44/2001 vyžaduje jednak odkaz na koncepci zaměřené činnosti jako podmínku pro použití normy ochrany spotřebitele, a jednotný výklad pojmu v nařízení (JSME) ne 44/2001 av tomto nařízení, s přihlédnutím, , že společné prohlášení Rady a Komise k článku. 15 Regulace (JSME) ne 44/2001 byl, že “ABY umění. 15 odstavec. 1 svítí. c) platit, nestačí, podnik zaměřil své činnosti na členský stát bydliště spotřebitele, nebo ve směru skupiny členských států, včetně státu; je také nutné, , že smlouva byla uzavřena v rámci své činnosti”. Prohlášení také připomněl,, že “Fakt sam, , že web je k dispozici, nejsou dostatečné pro uplatnění článku. 15; je také nutné, To umožnilo strana uzavření smluv na dálku a že taková dohoda byla skutečně podepsána všemi prostředky. Ve stejném jazyce nebo v měně, která stránka není významným faktorem”.
(25) Spotřebitelé by měli být chráněni těmito předpisy platnými v zemi jejich obvyklého bydliště, , které nelze odchýlit, za předpokladu, že smlouva byla uzavřena se spotřebitelem po výkonu podnikatel v této zemi obchodní nebo profesní. Stejná ochrana by měla být zaručena, v případě, že podnikatel, přesto, že má žádnou obchodní nebo živnostenskou činnost v zemi obvyklého bydliště spotřebitele, jakýmkoli způsobem svou činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země, smlouva byla uzavřena jako výsledek této činnosti.
(26) Pro účely tohoto nařízení se k finančním službám, jako jsou investičních služeb a investičních činností a doplňkových služeb poskytnutých obchodníkem spotřebiteli, uvedených v oddíle A a B přílohy I směrnice 2004/39/ES, a na smlouvy o prodeji podílových jednotek v subjektech kolektivního investování, bez ohledu na, ať se na ně vztahuje směrnice Rady 85/611/EHS ze dne 20 Prosinec 1985 r. o koordinaci právních, právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) [9], Články by měly být použity. 6 toto nařízení. V důsledku toho poukázal na podmínky emise nebo veřejné nabídky převoditelných cenných papírů nebo upisování a vyplacení podílových jednotek v subjektech kolektivního investování, musí obsahovat všechny prvky, jimiž je emitent nebo předkladatel nabídky pro spotřebitele, kromě těchto položek, které se vztahují k poskytování finančních služeb.
(27) Obecné pravidlo stanoví srážky spotřebitelských smluv, měla by existovat výjimky. Jedna taková výjimka je, že, že obecné pravidlo by se neměla vztahovat na smlouvy, týkající se věcného práva k nemovitosti nebo právo užívání nemovitosti, není-li taková dohoda se vztahuje na využívání timeshare ve smyslu směrnice 94/47/ES Evropského parlamentu a Rady 26 Říjen 1994 r. ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k užívání nemovitostí na časový úsek [10].
(28) Je důležité zajistit, aby, z obecného pravidla týkající se spotřebitelských smluv se nevztahuje na práva a povinnosti představují finanční nástroj, protože by to mohlo vést k situaci,, kde různé zákony by byly vhodné pro jednotlivé nástroje, které vydal, a tím se mění jejich charakter a zabránit jejich emise a učinit nabídku. Podobně, V případě problému nebo vyrobit tyto nástroje v nabídce, smluvní vztah mezi emitentem nebo poskytovatelem a spotřebitelem nemusí se řídí státu jeho obvyklého bydliště spotřebitele, protože je třeba zajistit jednotnost podmínek emise nebo umisťování. Stejné pravidlo by mělo platit na mnohostranných systémů uvedených v článku. 4 odstavec. 1 svítí. hod), které by měly být poskytovány, , že právo státu obvyklého bydliště spotřebitele nepřišel do konfliktu s pravidly platnými pro smlouvy uzavřené v rámci těchto programů, nebo uzavřené s provozovateli těchto systémů.
(29) Pro účely tohoto nařízení by odkazy na práva a povinnosti, které představují podmínky emise, veřejná nabídka nebo veřejné nabídky cenné papíry a odkazy na úpis a vyplácení podílových jednotek v subjektech kolektivního investování by měly řešit tyto podmínky, které se týkají, mimo jiné, rozdělení akcií nebo podílových jednotek, práva v případě překročení stanovených množství, právo na odstoupení od smlouvy a souvisejících otázek v rámci nabídky, stejně jako otázky, uvedené v článku. 10, 11, 12 já 13, tak poskytovat, , že všechny prvky smluvních závazků emitenta nabízí pro spotřebitele nebo dodavatele podléhají jednomu zákonu.
(30) Pro účely tohoto nařízení ve finančních nástrojů a cenných papírů aktem by měla být chápána, uvedené v článku. 4 Směrnice 2004/39/ES.
(31) Ustanovení tohoto nařízení by nemělo mít vliv na provoz formální dohody označených jako systém založený na článek. 2 svítí. a) Směrnice 98/26/ES Evropského parlamentu a Rady 19 Květen 1998 r. o neodvolatelnosti zúčtování v platebních a vypořádacích systémech [11].
(32) V souvislosti s zvláštní povaze přepravních smluv a pojistných smluv by měla specifická ustanovení zajistit odpovídající úroveň ochrany cestujících a pojistníků. Proto článek. 6 by nepoužije v případě zvláštních dohod.
(33) Pokud smlouva o pojištění nezahrnuje velké riziko se týká více než jednoho rizika, z nichž alespoň jedna se nachází v některém členském státě, a alespoň jeden se nachází ve třetí zemi, Zvláštní pravidla pro pojistné smlouvy obsažená v tomto nařízení se vztahují pouze na pojistné riziko nebo rizika nacházející se v členském státě nebo státech.
(34) Pravidlo pro individuální pracovní smlouvy by nemělo být vyloučeno uplatňování závazných ustanovení státu, na které je pracovník vyslán v souladu se směrnicí 96/71/ES Evropského parlamentu a Rady 16 Prosinec 1996 r. o vysílání pracovníků v poskytování služeb [12].
(35) By neměl být zbaven ochrany poskytované zaměstnancům v souladu s ustanoveními, , které nelze vyloučit smlouvy nebo na základě kterých je možné odchýlit pouze ve prospěch zaměstnanců.
(36) S ohledem na individuálních pracovních smluv - zajištění práce v jiné zemi by měly být považovány za dočasné, v případě, že zaměstnanec při plnění svého úkolu v zahraničí se vrátil k práci v zemi původu. Uzavření nové pracovní smlouvy s původním zaměstnavatelem nebo se zaměstnavatelem ze stejné skupiny společností, jako původní zaměstnavatel, není vyloučeno, že uznání, , že zaměstnanec vykonává práci v jiné zemi dočasně.
(37) Z hlediska veřejného zájmu ospravedlnit mohou soudy členských států se odvolat, ve výjimečných případech, použití výjimek na základě veřejného pořádku a kogentní ustanovení. Pojem “závaznými předpisy” odlišit od formulování “Pravidla, , které nelze odchýlit”, a interpretace tohoto konceptu by měly být přísnější.
(38) V souvislosti s přiřazení termínu “poměr” by měl jasně vyjádřit, Ze umění. 14 odstavec. 1 se vztahuje i na účinky dispozitivní přiřazení mezi prodávajícím a kupujícím, v těchto jurisdikcích, kde tyto účinky jsou posuzovány odděleně od účinků vazby. Termín “poměr” by neměl být vykládán jako odkaz na jakýkoli vztah, který může existovat mezi prodávajícím a kupujícím. Zejména by neměl zahrnovat předběžné otázky týkající se převodu nebo smluvní subrogace. Tento termín by měl být přísně omezena na aspekty, které mají přímou souvislost s převodem nebo smluvní postoupení.
(39) Právní jistota vyžaduje jasnou definici obvyklého bydliště, speciálně pro firmy a další subjekty, právní subjektivitu, nebo nemají. Na rozdíl od článku. 60 odstavec. 1 Regulace (JSME) ne 44/2001, který nabízí tři kritéria, kolizní normy by měla být omezena na jediné kritérium; jinak se strany nebudou moci předvídat rozhodné právo v jejich případě.
(40) Zabránilo rozptýlení kolizních norem do více nástrojů a rozdíly mezi těmito předpisy. Toto nařízení by nemělo vylučovat možnost začlenit práva týkající se smluvních závazků na ustanovení práva Společenství ve vztahu k určitým záležitostem.
Toto nařízení by nemělo být dotčeno používání jiných nástrojů, kterým se stanoví pravidla pro podporu řádného fungování vnitřního trhu, pokud nemohou být použity ve spojení s právem určeným podle tohoto nařízení. Použití práva určeného podle tohoto nařízení by nemělo omezovat volný pohyb zboží a služeb je upraven akty Společenství, jako je směrnice 2000/31/ES Evropského parlamentu a Rady 8 Červen 2000 r. o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu na vnitřním trhu (“Směrnice o elektronickém obchodu”) [13].
(41) S ohledem na mezinárodní závazky členských států, toto nařízení by neměly být dotčeny mezinárodní úmluvy,, strana, v době přijetí tohoto nařízení, jeden nebo více členských států. Aby se zvýšila dostupnost pravidel v této oblasti, zveřejní Komise v Úředním věstníku Evropské unie seznam příslušných úmluv uzavřených na základě informací poskytnutých členskými státy.
(42) Komise Evropskému parlamentu a Radě návrh týkající se postupů a podmínek, , podle kterého by členské státy oprávněny sjednávat a uzavírat vlastním jménem smlouvy se třetími zeměmi v jednotlivých a výjimečných případech, pokud jde o odvětvových záležitostech, , které obsahují ustanovení o rozhodném právu pro smluvní závazkové vztahy.
(43) Proto, Cílem tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států,, z důvodu jeho rozsahu a účinků tohoto nařízení lépe dosaženo na úrovni Společenství, Může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou. 5 Smlouva. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku toto nařízení nepřekračuje rámec toho,, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.
(44) V souladu s článkem. 3 Protokol o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, Oznámilo Irsko své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.
(45) V souladu s článkem. 1 já 2 Protokol o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, a aniž je dotčen článek. 4 tento protokol, Spojené království neúčastní přijetí tohoto nařízení, Je pro ně není závazné a nevztahuje se.
(46) V souladu s článkem. 1 já 2 Protokol o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, Dánsko se neúčastní přijímání tohoto nařízení,, pro ně není závazné a nepoužívat ho,
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
KAPITOLA I
ROZSAH
Článek 1
Rozsah
1. Použije se na smluvní závazkové vztahy v občanských a obchodních věcech souvisejících s právem různých zemí.
Toto nařízení se nevztahuje zejména na příjmy, celní a správní.
2. Oblast působnosti tohoto nařízení jsou vyloučeny:
a) postavení nebo způsobilost k právním úkonům a způsobilost k právním úkonům fyzických osob, s výhradou článku. 13;
b) povinnosti vyplývající z rodinných vztahů a vztahů považovaných rozhodným právem za ně právo za to, že podobné účinky, včetně vyživovací povinnosti;
c) povinnosti vyplývající z majetku manželů, o majetkových poměrů ve vztahu uznané podle práva pro ně právo za to, že účinky srovnatelnými s manželstvím a dědické právo, včetně závěti;
d) povinnosti vyplývající ze směnek, kontroly, směnky a jiné cenné papíry na, , ve kterém závazky z těchto převoditelných cenných papírů vyplývají z jejich prodejnosti;
a) ustanovení o rozhodčích a dohod o soudní příslušnosti;
f) otázky práva obchodních společností a jiných právnických osob nebo nejsou, jako například vytvoření, zápisem nebo jinak, způsobilost k právním úkonům a způsobilost k právním úkonům, vnitřní organizace nebo rušení obchodních společností a dalších subjektů s právní subjektivitou, nebo nemá, a osobní odpovědnosti vedoucích osob a orgánů za závazky tohoto podniku nebo subjektu;
g) otázka, zda zástupce bude moci převzít závazky třetích osob na účet osob zastoupených nich, nebo zda deska nebo jiný subjekt s právní subjektivitou, nebo non-třetími stranami může být spojeno s povinnosti na účet této společnosti nebo právnické osoby;
hod) formace “Trusty” a právní vztahy mezi zakladateli, správci a příjemci;
já) povinnosti vyplývající z jednání před uzavřením;
j) pojistné smlouvy vyplývající z činnosti prováděné jinými subjekty, než jsou podniky, uvedené v článku. 2 Směrnice 2002/83/ES Evropského parlamentu a Rady 5 Listopad 2002 r. o životním pojištění [14], , jehož cílem je poskytovat zaměstnancům nebo osoby pracující na vlastní účet, patřící k zařízení nebo skupiny podniků, nebo na konkrétní skupiny nebo skupin povolání, dávky v případě smrti nebo dožití, přerušení nebo omezení činnosti, nemoci z povolání nebo pracovní úraz.
3. Toto nařízení se nevztahuje na dokazování a soudní řízení, aniž je dotčen článek. 18.
4. V tomto nařízení se “Členský stát” rozumějí všechny členské státy, na které se toto nařízení vztahuje. W umění. 3 odstavec. 4 i umění. 7 Nicméně, tento termín znamená, všechny členské státy.
Článek 2
Rozšířené používání
Právo určené na základě tohoto nařízení se použije bez ohledu na, zda je právo členského státu.
KAPITOLA II
Jednotná pravidla
Článek 3
Svoboda volby
1. Smlouva se řídí právem zvoleným. Volba musí být učiněna výslovně nebo jasně vyplývá z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Mohou si strany zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.
2. Strany se mohou kdykoli dohodnout, že se, , že smlouva se řídí jinými, než, které pro tuto zakázku byla dříve třeba na základě předchozích výběrů učiněných v souladu s tímto článkem, nebo na základě jiných ustanovení tohoto nařízení. Změna zákona po uzavření smlouvy nemá vliv na platnost smlouvy, protože formy ve smyslu. 11 ani práva třetích osob.
3. Pokud jsou všechny ostatní prvky skutečnosti v okamžiku volby nacházejí v jiné zemi, než, , jehož právo bylo zvoleno, Výběr ze stran nemá vliv na uplatnění těchto ustanovení této jiné země, , které nelze odchýlit.
4. Pokud jsou všechny ostatní prvky skutečnosti v okamžiku volby nacházejí v jednom nebo více členských státech, Volba stran rozhodného práva než práva členského státu, nemá vliv na uplatňování práva Společenství, případně ve tvaru, , ve kterém byly provedeny v členském státě sídla soudu, , které nelze odchýlit.
5. Existence a platnost souhlasu stran o právu použitelném na článek. 10, 11 já 13.
Článek 4
Právo při neexistenci volby práva
1. Pokud jde o, , ve kterém nebyla volba smlouvy v souladu s článkem. 3 a aniž je dotčen článek. 5-8, Právo rozhodné pro smlouvu musí být následující:
a) Smlouva o prodeji zboží se řídí státem, v níž má prodávající obvyklé bydliště;
b) smlouva o poskytování služeb se řídí, ve kterém je poskytovatel má své obvyklé bydliště;
c) dohoda, předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo právo užívání nemovitosti, se řídí, kde se nachází nemovitost;
d) bez ohledu na místo. c), Dohoda o dočasném užívání majetku pro osobní potřebu, uzavírá na dobu nejvýše šesti po sobě jdoucích měsíců, se řídí, ve které recenzenti použít vlastnost má své obvyklé bydliště, za předpokladu, že odběr je použít fyzická osoba, a pokud má své obvyklé bydliště ve stejné zemi;
a) franšízová dohoda se řídí, , ve kterém je franšíza má své obvyklé bydliště;
f) smlouva o distribuci se řídí, , kdy distributor má obvyklé bydliště;
g) smlouva o koupi zboží v dražbě se řídí, , ve které se uchází, případě, že místo lze určit;
hod) Dohoda v mnohostranném systému, který sdružuje nebo umožňuje sdružování početných třetích osob na nákupu či prodeji finančních nástrojů v rámci definice umění. 4 odstavec. 1 Položka 17 Směrnice 2004/39/ES, podle pevně stanovených pravidel, a který je předmětem jednoho právního předpisu, předmětem tohoto konkrétního zákona.
2. Dohoda, které se nevztahuje odstavec. 1 nebo složek, které patří do více než jednoho z případů uvedených v odstavci. 1 svítí. a) hod), se řídí, která strana musí splňovat charakteristické plnění smlouvy má své obvyklé bydliště.
3. Jsou-li všechny okolnosti případu je zřejmé,, , že smlouva je zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je uvedeno v odstavci. 1 nebo 2, se právo této země.
4. Pokud nemůžete určit právní předpisy použitelné v souladu s odstavcem. 1 nebo 2, Smlouva se řídí, , která je úzce spjata.
Článek 5
Smlouva o přepravě
1. Pokud jde o, ve kterých je volba práva pro smlouvu o přepravě zboží v souladu s článkem. 3, Právem rozhodným pro takové smlouvy je právo, , ve kterém má dopravce své obvyklé bydliště, za předpokladu, že v téže zemi, je místo převzetí zboží nebo místo dodání, nebo místo obvyklého pobytu odesílatele. Pokud tyto podmínky nejsou splněny,, právo státu,, , ve kterém se strany dohodly, místo dodání.
2. Pokud jde o, to, co nebyl vybrán právo rozhodné pro smlouvu o přepravě osob v souladu s druhým odstavcem, smlouva o přepravě se řídí, , ve kterém má cestující své obvyklé bydliště, za předpokladu, že ve stejné zemi, místo odjezdu nebo místo určení. Pokud tyto podmínky nejsou splněny,, právo státu,, , ve kterém obvyklého bydliště dopravce.
Vzhledem k tomu, právní předpisy upravující smlouvu o přepravě osob v souladu s článkem. 3 Strany si mohou zvolit pouze právo členského státu,, , ve kterém:
a) Cestující má obvyklé bydliště; nebo
b) má dopravce své obvyklé bydliště; nebo
c) sídlo ústředí dopravce; nebo
d) místo odjezdu; nebo
a) místo určení.
3. Jsou-li všechny okolnosti případu je zřejmé,, , že smlouva - v případě neexistence volby - je zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je uvedeno v odstavci. 1 nebo 2, se právo této země.
Článek 6
Spotřebitelské smlouvy
1. Aniž je dotčen článek. 5 já 7 podepsána dohoda o jednotlivce, aby se, které lze považovat za její obchodní nebo profesní činnosti (“KONZUMENT”), s jinou osobou zabývající se obchodní nebo profesní činnosti (“podnikatel”) se řídí, , ve kterém má spotřebitel své obvyklé bydliště, za předpokladu, že obchodník:
a) vykonává obchodní nebo profesní činnost v zemi, , ve kterém má spotřebitel své obvyklé bydliště; nebo
b) jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země;
a smlouva spadá do oblasti působnosti této činnosti.
2. Bez ohledu na odstavce. 1, pro smlouvu, který splňuje podmínky stanovené v odstavci. 1, Strany si mohou zvolit právo, kterým se v souladu s článkem. 3. Tato volba nemusí mít za následek zbavení spotřebitele ochrany poskytované podle ustanovení, , které nelze odchýlit, podle zákona, že v souladu s odstavcem. 1 by bylo vhodné v případě neexistence volby.
3. Pokud nejsou splněny podmínky stanovené v odstavci. 1 svítí. a) I B), Právo rozhodné pro smlouvu mezi spotřebitelem a podnikatelem je stanovena v souladu s článkem. 3 já 4.
4. Body 1 já 2 se nevztahuje na:
a) zakázky na služby, případě, že služby musí být spotřebiteli poskytnuty výlučně v zemi odlišné od země, , ve kterém má spotřebitel své obvyklé bydliště;
b) smlouvu o přepravě s výjimkou smluv týkajících se souborných služeb pro cesty ve smyslu směrnice Rady 90/314/EHS ze 13 Červen 1990 r. o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy [15];
c) smlouvy, týkající se věcného práva k nemovitosti nebo právo užívání nemovitosti, kromě smluv, týkající se práva k užívání nemovitostí na časový úsek ve smyslu směrnice 94/47/ES;
d) Práva a povinnosti, které představují finanční nástroj, a práva a povinnosti, které jsou podmínky pro vydávání a veřejná nabídka, veřejné nabídky převzetí převoditelných cenných papírů, stejně jako předplatné a podílových jednotek v subjektech kolektivního investování, za předpokladu, že tyto činnosti nepředstavují poskytování finančních služeb;
a) zakázky, které spadají do oblasti působnosti čl.. 4 odstavec. 1 svítí. hod).
Článek 7
Pojistné smlouvy
1. Tento článek se vztahuje na smlouvy, uvedené v odstavci. 2, bez ohledu na, zda je pojistné riziko se nachází v jiném členském státě, a na všechny pojistné smlouvy, které kryjí rizika nacházející se na území členských států. Tento článek se nevztahuje na smlouvy o zajištění.
2. Pojistná smlouva zahrnuje velké riziko ve smyslu čl.. 5 svítí. d) První směrnice Rady 73/239/EHS ze dne 24 Červenec 1973 r. o koordinaci právních, právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění (jiném než životním pojištění) [16] řídí právem zvoleným stranami v souladu s článkem. 3 toto nařízení.
Pokud jde o, , ve kterém strany nemají volbu práva, Pojistná smlouva se řídí, , ve kterém má pojistitel své obvyklé bydliště. Jsou-li všechny okolnosti případu je zřejmé,, , že smlouva je zjevně úžeji spojen s jinou zemí, se právo této země.
3. V případě pojistných smluv jiných než smluv uvedených v odstavci. 2 jako rozhodné právo si strany mohou zvolit, v souladu s článkem. 3, pouze:
a) právem členského státu,, ve kterém se nachází pojistné riziko, pokud dohoda;
b) Právo státu, , ve kterém má pojistník své obvyklé bydliště;
c) v případě životního pojištění - právo členského státu, je státním příslušníkem;
d) V případě pojistných smluv kryjících rizika omezená na události, které se vyskytují v jednom členském státě, než je členský stát, , ve kterém je riziko pojištění - právo tohoto státu;
a) Pokud pojistník se pojistné smlouvy podle tohoto odstavce vykonává obchodní nebo průmyslovou, nebo ve svobodných povoláních, pojistná smlouva musí obsahovat alespoň dvě pojistných rizik spojených s těmito činnostmi, které se nacházejí v různých členských státech - právo jednoho z těchto členských států nebo právo obvyklého bydliště pojistníka.
Pokud v případech uvedených v odstavci. a), b) lub e) Členské státy, podle, dávají větší svobodu volby rozhodného práva pro smlouvu, Účastníci řízení mohou využít této svobody.
Pokud jde o, , ve kterém strany nezvolili v souladu s tímto odstavcem, Tato smlouva se řídí podle členských států, ve kterém se nachází pojistné riziko, pokud dohoda.
4. Na pojistné smlouvy, pokud členský stát zavede povinné pojištění, , Tato dodatečná pravidla:
a) pojistná smlouva nesplňuje požadavek na pojištění, pokud nejsou vedeny podrobná ustanovení týkající se pojištění přijaté členskými státy, , který ukládá povinnost. Pokud právní předpisy členského státu,, , ve kterém je pojištění rizika, a právem členského státu,, ukládá povinnost pojištění, jsou v rozporu, ustanovení posledně;
b) Odchylně od odstavce. 2 já 3 Členský stát může stanovit, , že pojistná smlouva se řídí podle členských států, , který vyzývá k pojištění.
5. Pro účely. 3 třetí pododstavec a odstavec. 4, pokud se smlouva pokrývá rizika nacházející se ve více než jednom členském státě, musí být, , že smlouva se skládá z řady smluv, každá se týká pouze jednoho členského státu.
6. Pro účely tohoto článku se státní, , ve kterém je pojištění rizika, stanoví v souladu s článkem. 2 svítí. d) Druhá směrnice Rady 88/357/EHS ze dne 22 Červen 1988 r. o koordinaci právních, právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního pojištění a kterým se stanoví opatření k usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb [17], zatímco v případě stavu životního pojištění, , ve kterém je riziko, Stát je podnik ve smyslu. 1 odstavec. 1 svítí. g) Směrnice 2002/83/ES.
Článek 8
Individuální pracovní smlouvy
1. Pracovní smlouvy v souladu s právem si strany zvolí v souladu s článkem. 3. Tato volba práva nesmí vést ke zbavení pracovníka ochrany poskytované podle ustanovení, , které nelze odchýlit, podle zákona, co, v případě neexistence volby, by bylo vhodné v souladu s odstavcem. 2, 3 já 4 tento článek.
2. Pokud jde o, to, co nebyl vybrán právo rozhodné pro individuální pracovní smlouvy, Smlouva se řídí, kde, nebo - pokud žádná není k dispozici - z níž zaměstnanec obvykle vykonává svou práci na základě smlouvy. Pro změnu stavu, , ve kterém je práce obvykle poskytována, nelze považovat za dočasné zaměstnání v jiném členském státě.
3. Pokud nemůžete určit právní předpisy použitelné v souladu s odstavcem. 2, Smlouva se řídí, , ve kterém zařízení, , kterým zaměstnaná osoba.
4. Pokud jsou všechny okolnosti, jak, , že smlouva úžeji souvisí s jinou zemí, než je uvedeno v odstavci. 2 nebo 3, se právo této země.
Článek 9
Závazná pravidla
1. Kogentní ustanovení jsou ustanovení, dodržení se považuje stát za tak důležitý prvek v ochraně veřejných zájmů, jako politické organizace, sociální nebo hospodářské, , které se vztahují na situace, které spadají do jejich působnosti, bez ohledu na, jaké právo se použije na smlouvu v souladu s tímto nařízením.
2. Tímto nařízením není dotčeno uplatňování závazných ustanovení fóru.
3. Můžete uvést v účinnost ustanovení o výkonu rozhodnutí na jejich stavu aplikace, , ve kterém byl nebo plnění závazků ze smlouvy, pro, , ve kterém tato pravidla, aby, plnění smlouvy je nezákonné. Při zvažování udělení účinnosti těchto ustanovení, bere v úvahu jejich povahu a účel a důsledky jejich použití nebo nepoužití.
Článek 10
Souhlas a materiální platnost
1. Existence a platnost smlouvy nebo některá její ustanovení se posuzuje podle zákona, v souladu s tímto nařízením, by bylo vhodné pro ni, Pokud smlouva nebo ustanovení smlouvy platné.
2. Nicméně, pokud okolnosti naznačují,, to by nebylo rozumné posouzení účinků na chování jedné ze stran v rámci zákona jak je stanoveno v souladu s odstavcem. 1, Tato stránka může být - za účelem zjištění,, , které se nemohou dohodnout na smlouvě - dovolávat se právo státu jejich obvyklého bydliště.
Článek 11
Platnost vzhledem k formě
1. Smlouva uzavřená mezi osobami, kdo - nebo, jejichž zástupci - jsou ve stejné zemi v době jejího uzavření, je důležité, protože ve tvaru, pokud splňuje požadavky stanovené formě právem rozhodným pro příslušnou smlouvu v souladu s tímto nařízením, nebo právo, , kde byla smlouva uzavřena.
2. Smlouva uzavřená mezi osobami, kdo - nebo jejichž zástupci - jsou umístěny v různých zemích v době jejího uzavření, je důležité, protože ve tvaru, pokud splňuje požadavky na formu stanovenou právem rozhodným pro příslušnou smlouvu v souladu s tímto nařízením, nebo právo, který v té době smlouva je každý účastník nebo jeho zástupce, nebo právo státu, , v němž každá strana byla v té době obvyklé bydliště.
3. Jednostranný právní úkon, který se odkazuje na dohodu nebo dohody již uzavřené, které mají být zahrnuty, je důležité, protože ve tvaru, pokud splňují požadavky na formě předepsané zákonem, v souladu s tímto nařízením, nebo by bylo rozhodné pro smlouvu, nebo podle státního zákona, , ve kterém byl tento akt, nebo právo státu, , v němž osoba, kdo dělal následující, měl v té době obvyklé bydliště.
4. Body 1, 2 já 3 Tento článek se nevztahuje na zakázky, které jsou uvedeny v článku. 6. Do formy smluv, právní předpisy státu,, , ve kterém má spotřebitel své obvyklé bydliště.
5. Bez ohledu na odstavce. 1-4, smlouva, týkající se věcného práva k nemovitosti nebo právo užívání nemovitosti, vztahují požadavky o formě stanovené podle státního zákona, kde se nachází nemovitost, Pokud podle tohoto zákona:
a) Tyto požadavky platí bez ohledu na to, kde smlouva a právo rozhodné pro smlouvu; a
b) Tyto požadavky nelze odchýlit.
Článek 12
Rozsah práva
1. Právo rozhodné pro smlouvu podle tohoto nařízení se vztahuje zejména na:
a) jeho interpretace;
b) plnění povinností vyplývajících z;
c) v rámci pravomocí přiznaných soudu jeho procesním právem, Účinky úplného nebo částečného neúspěchu těchto závazků, včetně stanovení škody, pro, Rozsah se řídí právními pravidly;
d) různé způsoby zániku závazků, a předpisy a omezení práv vyplývajících z uplynutí doby;
a) důsledky neplatnosti smlouvy.
2. Pokud jde o výkon a, která mají být přijata v případě vadného plnění, bere v úvahu právo státu, v níž se plnění.
Článek 13
Nedostatek způsobilosti k právním úkonům jednat
Ve smlouvě uzavřené mezi osobami, které se nacházejí v téže zemi, individuální, které by měly právní způsobilost jednat podle právních předpisů tohoto státu, může spolehnout na nedostatek způsobilosti k právním úkonům nebo neschopnosti podle práva jiného státu, pouze pokud, v době platnosti smlouvy druhá smluvní strana věděla chybějící, nebo nevědí o tom kvůli nedbalosti.
Článek 14
Postoupení pohledávky a smluvní subrogace
1. V případě převodu nebo postoupení smluvního vztahu mezi prodávajícím a kupujícím dluhu kvůli jiné osobě (“dlužník”) řídí právem, v souladu s tímto nařízením se vztahuje na smlouvy mezi prodávajícím a kupujícím.
2. Vpravo, upravující postoupení pohledávek, určuje převoditelnost, vztah mezi postupníkem a dlužníkem, předpoklady postoupení nebo přechod práv vůči dlužníkovi, a účinek ustanovení o osvobození dlužníka.
3. Koncepce převodu pro účely tohoto článku obsahuje bezpodmínečný převod pohledávek, postoupení pohledávek jako zajištění, a zřízení zástavního práva nebo jiné zajištění za dluhy.
Článek 15
Statutární Subrogace
V případě, že osoba (“věřitel”) má smluvní pohledávku vůči jiné osobě (“dlužník”), a třetí osoba je povinna uspokojit věřitele, nebo opravdu spokojeni ji, základě této povinnosti, právo platné pro povinnost třetí osoby určuje, zda a do jaké míry je třetí osoba oprávněna požadovat od dlužníka práva, které nárok věřitele vůči dlužníkovi, podle práva rozhodného pro jejich vztah.
Článek 16
Více dlužníků
Pokud má věřitel nárok vůči více dlužníkům, které by mohly pro téhož nároku, Věřitel byl splněn zcela nebo z části jednoho z nich, vpravo, upravuje odpovědnost dlužníka vůči věřiteli, Je vhodné i pro dlužníka postihu vůči ostatním dlužníkům. Ostatní dlužníci mohou využívat obvinění, který byl k dispozici ke věřiteli, v rozsahu stanoveném zákonem o své povinnosti vůči věřiteli.
Článek 17
Srážka
Srážka, , který nebyl schválen dohodou stran, podléhá právu rozhodném pro nároky, ze které se odpočet.
Článek 18
Důkaz
1. Právo použitelné pro smluvní závazkové vztahy podle tohoto nařízení se vztahuje na, to, co obsahuje pro smluvní závazkové vztahy předpokladů práva nebo určení důkazního břemene.
2. Důkaz o smlouvě nebo právním aktem, lze prokázat jakýmikoli prostředky přípustné podle práva soudu, nebo některého z práv, uvedené v článku. 11, podle kterého je právní úkon formálně platný, za předpokladu, že důkaz může být provedena tímto způsobem na fóru.
KAPITOLA III
DALŠÍ USTANOVENÍ
Článek 19
Obvyklého bydliště
1. Pro účely tohoto nařízení se za obvyklé bydliště v případě společností a dalších subjektů, právní subjektivitu, nebo nemají, bude místo jejich ústřední správy.
Obvyklé bydliště jednotlivce, jednající v rámci své podnikatelské činnosti, považován za hlavní místo podnikání.
2. V případě smlouvy v souvislosti s větví, zastoupení nebo jiné provozovny, nebo na základě smlouvy jako povinnost je povinností pobočky, agentura nebo pobočka, obvyklé bydliště musí být místo této pobočky, agentura nebo pobočka.
3. Rozhodujícím okamžikem pro určení obvyklého bydliště musí být smlouva, zatímco.
Článek 20
Vylučovací odkazy
Pro práva státu, označeny jako vhodné v rámci tohoto nařízení, za právní normy platné v zemi,, s výjimkou jejích norem mezinárodního práva soukromého, pokud toto nařízení nestanoví jinak.
Článek 21
Veřejný pořádek místa soudu
Vymáhání práva, stanovené tímto nařízením, může být odmítnuto pouze, Pokud je toto použití zjevně neslučitelné s veřejným pořádkem státu soudu.
Článek 22
Státy s více než jedním právním systémem
1. Li některý stát složen z více územních jednotek, z nichž každá má vlastní právní předpisy pro smluvní závazky, pro určení rozhodného práva podle tohoto nařízení každá územní jednotka za státní.
2. Členský stát, v němž mají různé územní jednotky vlastní právní normy pro smluvní závazky, není povinen uplatňovat toto nařízení v případě konfliktu pouze na těchto jednotek.
Článek 23
Vztah k jiným ustanovením práva Společenství
S výjimkou. 7, Tímto nařízením není dotčeno uplatňování práva Společenství, které ve vztahu k určitým záležitostem, určují kolize právních norem týkajících se smluvních závazků.
Článek 24
Vztah k Římské úmluvě
1. Toto nařízení nahrazuje Římskou úmluvu v členských státech, s výjimkou území členských států, která spadají do územní působnosti uvedené úmluvy, a kdo se nevztahují k tomuto nařízení v souladu s článkem. 299 Smlouva.
2. Pokud jde o, v rozsahu, v jakém toto nařízení nahrazuje ustanovení Římské úmluvy, každý odkaz na této úmluvy se považují za odkazy na toto nařízení.
Článek 25
Vztah ke stávajícím mezinárodním úmluvám
1. Tímto nařízením není dotčeno použití mezinárodních úmluv, strany - v době přijetí tohoto nařízení - je jeden nebo více členských států, a které stanoví kolizní normy pro smluvní závazkové vztahy.
2. Toto nařízení je však - ve vztazích mezi členskými státy - mají přednost před úmluvami uzavřenými výlučně mezi dvěma nebo více členských států, pro, pokud se tyto úmluvy týkají předmětu právní úpravy tohoto nařízení.
Článek 26
Seznam úmluv
1. Podle 17 Červen 2009 r. Komisi Úmluvy, uvedené v článku. 25 odstavec. 1. Po tomto dni oznámí členské státy Komisi veškerá vypovězení zmíněných úmluv.
2. Do šesti měsíců od obdržení oznámení, uvedené v odstavci. 1, Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie:
a) z úmluv, uvedené v odstavci. 1;
b) Seznam ukončených případů, uvedené v odstavci. 1.
Článek 27
Doložka o přezkoumání
1. Podle 17 Červen 2013 r. Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování tohoto nařízení. V případě potřeby bude zpráva doplněna návrhy na změny tohoto nařízení. Zpráva se zabývá:
a) studie o právu rozhodném pro pojistné smlouvy a hodnocení dopadu, která by byla zavedena; a
b) hodnocení uplatňování článku. 6, zejména soudržnost právního řádu Společenství v oblasti ochrany spotřebitele.
2. Podle 17 Červen 2010 r. Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu k otázce postoupení nebo postoupení vůči třetím osobám, a pořadí pohledávek přenášeny práva ostatních. Ke zprávě je připojen, v případě potřeby, Návrh na změnu tohoto nařízení a předpisy pro posuzování dopadů, které mají být zavedeny.
Článek 28
Časová působnost
Toto nařízení se vztahuje na smlouvy uzavřené po 17 Prosinec 2009 r.
KAPITOLA IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 29
Vstup v platnost a použitelnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se ode dne 17 Prosinec 2009 r., s výjimkou. 26, které se použijí ode dne 17 Červen 2009 r.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství.
Ve Štrasburku 17 Červen 2008 r.
Za Evropský parlament
H.-G. Poettering
Předseda
Za Radu
J. Lenarčič
Předseda
[1] Dz.U. C 318 z 23.12.2006, s. 56.
[2] Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 29 Listopad 2007 r. (zveřejněno v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 5 Červen 2008 r.
[3] Dz.U. C 12 z 15.1.2001, s. 1.
[4] Dz.U. C 53 z 3.3.2005, s. 1.
[5] Dz.U. L 12 z 16.1.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (JSME) ne 1791/2006 (Dz.U. L 363 z 20.12.2006, s. 1).
[6] Dz.U. L 199 z 31.7.2007, s. 40.
[7] Dz.U. L 334 z 30.12.2005, s. 1.
[8] Dz.U. L 145 z 30.4.2004, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2008/10/EC (Dz.U. L 76 z 19.3.2008, s. 33).
[9] Dz.U. L 375 z 31.12.1985, s. 3. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2008/18/ES Evropského parlamentu a Rady (Dz.U. L 76 z 19.3.2008, s. 42).
[10] Dz.U. L 280 z 29.10.1994, s. 83.
[11] Dz.U. L 166 z 11.6.1998, s. 45.
[12] Dz.U. L 18 z 21.1.1997, s. 1.
[13] Dz.U. L 178 z 17.7.2000, s. 1.
[14] Dz.U. L 345 z 19.12.2002, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2008/19/ES (Dz.U. L 76 z 19.3.2008, s. 44).
[15] Dz.U. L 158 z 23.6.1990, s. 59.
[16] Dz.U. L 228 z 16.8.1973, s. 3. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2005/68/ES Evropského parlamentu a Rady (Dz.U. L 323 z 9.12.2005, s. 1).
[17] Dz.U. L 172 z 4.7.1988, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2005/14/ES Evropského parlamentu a Rady (Dz.U. L 149 z 11.6.2005, s. 14).
